Komentáře ke knize Terezy Matějčkové Gibt es eine Welt in Hegels Phänomenologie des Geistes? / “Is there a world in Hegel‘s Phenomenology of Spirit?”, Tübingen: Mohr Siebeck 2018

Abstrakt

Kniha Terezy Matějčkové představuje velice zajímavé fenomenologické čtení Hegelova raného mistrovského díla. Výsledkem je návrh vzít název tohoto díla vážně – takto můžeme chápat knihu jako nejranější úvod do metod a témat filosofické fenomenologie, a to navzdory skutečnosti, že sám Husserl, jak se zdá, zde narozdíl od Heideggera neviděl přímý vztah. Zvláště oceňuji Terezino velmi hluboké chápání dialektického humoru a ironie Hegelova díla. Nicméně já chápu Fenomenologii ducha poněkud radikálněji, totiž jako nejobecnější ‚logiku‘ sebe-vědomí. Navzdory tomu, že slovo „svět“ nehraje v Hegelově textu význačnou roli, kniha ukazuje, jakým způsobem referování o sobě samém znamená referování o světě a naopak. Některé neshody pramení z pojetí Hegelova širokého užití metafor a analogií ve strukturálních analýzách osobního vztahu k sobě samému, např. v jeho rekonstrukci a kritice prastarého (vskutku platónského) výjevu boje mezi myslící duší jakožto pánem a systémem bezprostředních tělesných tužeb jakožto rabem. Nemůžeme se zbavit náchylností a tužeb, ani se nemůžeme stáhnout k čistému myšlení, jak si mysleli stoici. Jinými slovy, v Hegelově knize nejde o boj ‚o uznání‘ mezi různými jedinci, ale v posledku o odpověď na klasickou teodiceu, která říká, že svět, tak jak je, je ten nejlepší, jaký máme, protože je pouze jeden jediný.