Fikční jako opozitum faktuálního?
DOI:
https://doi.org/10.26806/fd.v4i2.116Abstrakt
Předkládaný příspěvek reflektuje problematiku spojenou s koncepty fikčního a faktuálního, a to především z hlediska literárně vědného. Jelikož se však jedná o problém interdisciplinární povahy, nechybí ani filosoficko-logické motivy. Text postupuje od analýzy vztahu mezi fikčními a non-fikčními entitami, k problematice vztahu mezi fikčním a non-fikčním vyprávěním. Zabývá se otázkou možné segregace či sjednocováním jednotlivých typů diskurzu, a to jak na rovině příběhové, kde se jako interpretační prostředek upřednostňují formální nástroje, tak na rovině zkoumající jednotlivé entity. Jeho cílem je zjistit, zda lze za pomoci některého ze zmíněných interpretační nástrojů stanovit, nebo naopak smazat hranice mezi fikcí a non-fikcí, případně zda lze, jak se snažily některé postmoderní přístupy, nahlížet na fikci jako kategorii velmi podobnou historii a naopak.The article reflects issues concerning the concepts of fictional and factual chiefly from the perspective of literary science. However, the discussion incorporates also philosophical and logical motifs, as the topic is interdisciplinary in nature. The text begins with the analysis of relation between fictional and non-fictional entities and then addresses the issue of relation between fictional and non-fictional narrative. In particular, it deals with the question of possible segregation or unification of particular discourse types on the narrative level where formal tools are used as interpretative devices, as well as on the level where particular entities are examined. The aim is to find out if it is possible to define or rather erase the boundaries between fiction and non-fiction using above mentioned devices; eventually, if it is acceptable to perceive fiction as a category which is very close to history and vice versa (certain postmodern approaches allow that).
Stahování
Publikováno
Číslo
Sekce
Licence
Autoři, kteří publikují v tomto časopise, souhlasí s následujícími body:
- Autoři si ponechávají copyright a garantují časopisu právo prvního publikování, přitom je práce zároveň licencována pod Creative Commons Attribution licencí, která umožňuje ostatním sdílet tuto práci s tím, že přiznají jejího autora a první publikování v tomto časopisu.
- Autoři mohou vstupovat do dalších samostatných smluvních dohod pro neexkluzivní šíření práce ve verzi, ve které byla publikována v časopise (například publikovat ji v knize), avšak s tím, že přiznají její první publikování v tomto časopisu.
- Autorům je dovoleno a doporučováno, aby zpřístupnili svou práci online (například na svých webových stránkách) před a v průběhu redakčního řízení jejich příspěvku, protože takový postup může vést k produktivním výměnám názorů a také dřívější a vyšší citovanosti publikované práce (Viz Efekt otevřeného přístupu).