Filozofické poradenstvo - kritika

Autoři

  • Otakar Horák Univerzita Palackého v Olomouci

DOI:

https://doi.org/10.26806/fd.v5i2.134

Klíčová slova:

philosophical counseling, psychotherapy, hedonic treadmill, psychological immune system, Dodo bird verdict, stories, lack of expertise, cognitive dissonance, pharmacology, Lou Marinoff

Abstrakt

Philosophical counseling is a helping profession that relates to the ancient concept of philosophy as a discipline with therapeutic potential. Unfortunately, there is no empirical evidence supporting the claim of therapeutic effects philosophy is supposed to have. Philosophical counselors do not have any exclusive methods – distinctive from the procedures used in psychotherapy – that we could find as sources of therapeutic effects. Philosophical counselors often do not understand the processes that generate therapeutic effects and mistakenly attribute these effects to the usage of their philosophical “methods”. Lack of knowledge in the fields of psychology and psychiatry that philosophical counselors show begs the question whether philosophical counseling is not harmful in some cases. There is no reason to solve the issue of relationship between philosophy and psychotherapy by establishing separate field of philosophical counseling. Instead, the aim should be to help psychologists and prospective psychotherapists acquire proper philosophical competences – in terms of philosophical skills and knowledge.

Stahování

Publikováno

2014-02-20

Číslo

Vol 5 No 2 (2013)

Sekce

Články

Licence

Autoři, kteří publikují v tomto časopise, souhlasí s následujícími body:

  1. Autoři si ponechávají copyright a garantují časopisu právo prvního publikování, přitom je práce zároveň licencována pod Creative Commons Attribution licencí, která umožňuje ostatním sdílet tuto práci s tím, že přiznají jejího autora a první publikování v tomto časopisu.
  2. Autoři mohou vstupovat do dalších samostatných smluvních dohod pro neexkluzivní šíření práce ve verzi, ve které byla publikována v časopise (například publikovat ji v knize), avšak s tím, že přiznají její první publikování v tomto časopisu.
  3. Autorům je dovoleno a doporučováno, aby zpřístupnili svou práci online (například na svých webových stránkách) před a v průběhu redakčního řízení jejich příspěvku, protože takový postup může vést k produktivním výměnám názorů a také dřívější a vyšší citovanosti publikované práce (Viz Efekt otevřeného přístupu).