Hans Albert: Kritický racionalismus jako návrh způsobu života

Autoři

  • Jitka Paitlová Katedra filozofie FF ZČU v Plzni

DOI:

https://doi.org/10.26806/fd.v6i2.176

Klíčová slova:

Hans Albert, kritický racionalismus, falibilismus, postulát realizovatelnosti, postulát kongruence

Abstrakt

Tato studie představuje specifické uchopení kritického racionalismu jako návrhu způsobu života. Jeho reminiscence jsou patrné již u Karla Poppera, který se však zaměřoval spíše na problematiku filosofie vědy. Ono specifické pojetí kritického racionalismu jako komplexního návrhu způsobu života rozpracoval až Popperův následovník, německý filosof Hans Albert. Popperovské filosoficko-vědní předpoklady Albert rozvíjí a aplikuje na oblast etiky, ekonomie, politiky a lidského sociálního života vůbec. Vychází přitom především z takzvaného falibilismu, který konstatuje omylnost veškerého lidského myšlení a jednání. Falibilismus je v rámci Albertova kritického racionalismu spojen s takzvanými postuláty realizovatelnosti a kongruence, což souvisí s Albertovým řešením problému dichotomie poznání a rozhodnutí, respektive problému hodnotové neutrality vědy a problému tzv. čisté filosofie. V závěru studie je pak podniknut exkurs do současné vědecké praxe a načrtnuty možnosti kritického racionalismu jako způsobu života.

Biografie autora

Jitka Paitlová, Katedra filozofie FF ZČU v Plzni

Studentka doktorského studijního programu Teorie a dějiny vědy a techniky na FF ZČU v Plzni

Odborná asistentka Katedry filozofie na FF ZČU v Plzni

Stahování

Publikováno

2015-04-09

Číslo

Vol 6 No 2 (2014)

Sekce

Články

Licence

Autoři, kteří publikují v tomto časopise, souhlasí s následujícími body:

  1. Autoři si ponechávají copyright a garantují časopisu právo prvního publikování, přitom je práce zároveň licencována pod Creative Commons Attribution licencí, která umožňuje ostatním sdílet tuto práci s tím, že přiznají jejího autora a první publikování v tomto časopisu.
  2. Autoři mohou vstupovat do dalších samostatných smluvních dohod pro neexkluzivní šíření práce ve verzi, ve které byla publikována v časopise (například publikovat ji v knize), avšak s tím, že přiznají její první publikování v tomto časopisu.
  3. Autorům je dovoleno a doporučováno, aby zpřístupnili svou práci online (například na svých webových stránkách) před a v průběhu redakčního řízení jejich příspěvku, protože takový postup může vést k produktivním výměnám názorů a také dřívější a vyšší citovanosti publikované práce (Viz Efekt otevřeného přístupu).