K fenomenognozii časového vědomí

Authors

  • Hynek Janoušek

DOI:

https://doi.org/10.26806/fd.v8i2.242

Abstract

Následující text vydal v roce 1930 Oskar Kraus pod názvem Zur Phänomenognosie des Zeitbewußtseins v časopisu Archiv für die gesamte Psychologie, 75, n. 1-2, s. 1-22. Obsahuje výňatky z korespondence Franze Brentana a pražského profesora Karlo-Ferdinandovy univerzity Antona Martyho z roku 1895 a část Martyho přednášky o Brentanově teorii časového vědomí z téhož roku. Tématem textu je zdůvodnění přechodu od modelu časového vědomí, který pracuje s časovou modifikací předmětů představování, k modelu, který pracuje s časovou modifikací intencionálního vztahu k předmětu. Ve verzi, která je zde zachycena, jde o přechod ke kontinuální modifikaci aktů souzení, které předmět „kladou“. Čtenáře, který by se zajímal o popis a hlubší zdůvodnění vývoje a povahy Brentanových teorií časového vědomí, bych odkázal na následující texty: Chisholm, R. (1981): „Brentano’s Analysis of the Consciousness of Time“. Midwest Studies in Philosophy 6 (1), 3-16, a Chrudzimski, A. (2005): Intentionalität, Zeitbewusstsein und Intersubjektivität, Studien zur Phänomenologie von Brentano bis Ingarden, Ontos, Frankfurt. V češtině pak na Janoušek, H. (2017): „Brentanova teorie času a časového vědomí“. Pro-Fil, 18, no. 1, (v tisku), dostupné online na stránkách časopisu Pro-Fil.

Published

2017-07-11

Issue

Section

Překlady